Jsou tomu 3 roky, co jsem poprvé slyšela o vaginálním mapování. Tehdy jsem ještě vůbec netušila, o jak hluboké léčení jde a jednoduše ze své nevědomosti (a přiznávám že i ze strachu a studu) ,jsem mapování odsunula do škatulky NIKDY! Pocházím z polokřesťanské rodiny. Ne, že bych v křesťanství byla někdy nějak zaháčkovaná, ale přesto moje vagína tam někde v hloubce byla ovlivněná, naučená sevření a studu.
Fakt je ten, že díky článku o vaginálním mapování, který jsem tehdy četla jsem se začala více pozorovat a vnímat. Začala jsem prozkoumávat to, jak se cítím, jako žena ve své vagíně. Jak skutečně prožívám milování se svým mužem. Co se děje v mém těle, když mám menstruaci. Co se změnilo v oblasti pánve po mých třech císařských porodech. A díky těmto všem uvědoměním a procítěním, které pomalu přicházely se mi začaly vybavovat všechny neuctivá slova, která kdy přišla ze strany mužů a mě zranila nebo ponížila. A bylo toho skutečně mnoho, co vyplouvalo na povrch. Spoustu věcí a mých reakcí nebo naopak „nereakcí“ mi začalo zapadat do mé skládanky. Začala jsem ještě více hledat své ztracené a poraněné části ženy. Mnoho stop vedlo do minulosti k mým předkyním v ženské linii. Uf, tolik podobného jsem doposud žila a nikdy jsem si toho nevšimla. Nepříjemné a bolestné příběhy a zkušenosti s muži, které jsem na své cestě doposud prožila mi najednou začaly dávat větší smysl a já začínala těm prožitkům a bolesti, kterou jsem si musela s nimi znovu prožít, rozumět. A tak přišel impuls začít svou zraněnou, ženskou část uzdravovat, hýčkat a vědoměji prožívat ve svém těle a vagíně.
Moje první zkušenost s mapováním byla velmi překvapující a osvobozující. Ano, míchaly se tenkrát ve mě různé pocity při klepání na dveře terapeutické místnosti. Moc dobře jsem v sobě vnímala ten hluboký stud, který byl zahalen do roušky pana faráře, který tolikrát v kostele apeloval na to, že je třeba svou vagínu a vše co s ní souvisí, skrývat. Že je na místě se za svou menstruaci stydět a nemluvit o ní, vždyť pokud zrovna krvácím jsem přece nečistá. Byl se mnou přítomný i pocit strachu, který mi našeptával, že ukázat cizímu člověku své intimní partie a ještě si na ně nechat sahat je něco naprosto nepřípustného. Cítila jsem, jak mi v zádech stojí stín mé matky a dívá se na mě pohoršenýma očima, ve kterých byl jasný zákaz.
Zaklepala jsem s odhodláním, že se nechci nechat už dál všemi těmi pocity ve svém těle svazovat a vstoupila dál. Místnost byla provoněná a příjemně pro mě přichystaná. Po milém prvotním rozhovoru s terapeutkou ulehám zcela nahá a bez studu, otevřená vlastnímu léčení na měkkou deku a v důvěře se odevzdávám vyšší moudrosti života a ženě, jenž mě bude mapovat.
Vaginální mapování je jemná, doteková masáž, při které se masíruje vnitřní tkáň vagíny. Žena se tak vědomě spojuje s nejrůznějšími pocity, které mohou být v intimní oblasti nashromážděné. V masírovaných bodech může žena cítit bolest, pálení, potěšení nebo necítit vůbec nic. Jednotlivé body mohou být také spojeny s různým druhem emocí: smutek, strach, vztek, agrese nebo radost. Je to tím, že naše vagína a vlastně celá oblast pánve i stehen je velmi přijímající a má tendenci v sobě vše ukládat a pamatovat si různé druhy prožitků, ať už z těch příjemných, nebo nepříjemných.
Při vaginálním mapování dochází k uvolňování těchto bodů a tím i emocí. Uvolňování a masáž je celou dobu provázena pohybem, dechem a zvukem. To vše jsou nástroje, kterými se dostáváme do většího kontaktu s našim tělem a tedy i uvolněním. Vše se provádí s velkým respektem a citlivostí k ženě.
Vaginální mapování může žena prožívat na třech úrovních – fyzické, emoční a energetické. Po mapování je dobré zachovat po zbytek dne klidový a odpočinkový režim. Vnímat se a „opečovávat“. Uvolněná energie je velice silná a může vyvolat různé stavy nálad a emocí. Zrovna tak, jako očistné fyzické projevy např. svědění, výtok nebo zánět. Není třeba nijak panikařit a chodit na gynekologii. Stačí tyto projevy vnímat a nechat je přirozeně projít svým tělem a odeznít.
Uf, bylo toho mnoho co se u mapování s mým tělem dělo. Občas to bolelo tak, že se celá má spodní část od pasu až dolů k nohám kroutila. Párkrát jsem si hodně hlasitě zakřičela i poplakala. Vše vystupovalo odněkud z hloubky na povrch a já s tím měla větší a větší kontakt. Dokončily se v mé intimní oblasti prožitky, které jsem v minulosti tzv. zaškrtila, abych nějak nevypadala nebo necítila tu velkou bolest. Pustila jsem poslední vztek a nenávist ke svému exmanželovi. A dala tak sama sobě a své vagíně větší citlivost, svobodu v prožívání a milování. Opustila jsem další nezdravé vzorce, které jsem nevědomě přijala od své matky a babičky. A rozpustila trauma úmrtí dětí v naší ženské linii.
Po vaginálním mapování jsem se cítila celistvější, intenzivně jsem vnímala vnitřní klid a bezpodmínečnou radost z prostého bytí. Užívala jsem si svou ženskou energii, která proudila přes oblast mé pánve a vagíny až do srdce. Cítila jsem vášeň a touhu milovat se s mým mužem, a to tak nějak jinak. Uvolněněji, vědoměji, pravdivě a v hlubší lásce.
Vaginální mapování mě na tolik ovlivnilo, že jsem ho zařadila do svých služeb. Mapováním jsem provedla již mnoho žen a jsem mnohdy fascinována pozitivním přínosem, který tato technika nabízí. Po vlastních zkušenostech a zpětných reakcích zmapovaných žen jsem toho názoru, že touto masáží by měla každá žena minimálně jednou za život projít. Dopřát si jednu z nejefektivnějších dotekových technik, která slouží k rozpuštění starých traumat a bolestí na emoční i tělesné úrovni.
Po celou dobu mapování jsem s ženou přítomna a držím pro ni bezpečný a respektující prostor k jejím pocitům a prožitkům. Dýchám s ní, pláču s ní nebo se s ní směji. Celou dobu si vše žena sama řídí a určuje intenzitu masáže. Já jen naslouchám, vnímám a masíruji. Občas mapování žena zastaví a zařve, jako lvice. Není, ale vyjímkou potřeba, jen tak v tichosti ležet nebo se projít po místnosti. Mnohdy mapování proložím kraniosakrální terapií, aby se tělo ženy zklidnilo a zazdrojovalo a celý uvolňující proces mohlo lépe vstřebat a zaintegrovat. Je to také čas, kdy se žena může na chvíli vzdálit od svých emocí, fyzických těžkostí a ponořit se do relaxace a uvolnění. Mapování vždy ukončím malým rituálem úcty k vlastnímu tělu ženy, napojením se na její srdce a harmonizací ženství.
Jsem vděčná, že mám sílu nenechat se ve svém životě křivit všemi těmito strachy a hlasy, jenž se vynořují z nitra mé duše. Že můžu svobodně kráčet a následovat cestu svého vnitřního hlasu, uzdravovat své zraněné části a nepodléhat soudům a názorům ostatních. S pokorou všechno mé poznání, moudrost a zkušenosti předávám dál za což cítím vděčnost.
S úctou všem ženám, terapeutům a sobě samotné.
Co vše lze touto technikou uvolnit?