Krása je dar

Každá žena touží potom, aby zářila. A každá žena na to má svůj jedinečný recept, pohled na život, vnímání, cítění a potřebu. A přesně v tom se můžeme my ženy podporovata a inspirovat. Rozhodně je to lepší, než na sebe poukazovat, hodnotit se a pomlouvat. Mnohdy zatím vším je jen nepochopení, závist nebo vlastní strach zářit.?

Téma krásy je stále jedním z témat, které je opředeno různými mýty i strachem. Stále se bojíme být naplno krásné, svůdné a zářit, chybí nám zdravé sebevědomí a sebeláska. Neumíme nosit svá těla ve své přirozenosti natož, když je svou žensky kreativní a láskyplnou rukou nazdobíme. Do krásných a svůdných šatů, červených rtěnek nebo překrásných šperků. ???

A tak často ukazujeme prstem??? na ženy, které svou krásu?přirozeně objevily, které ji umí nosit a ukázat světu.??? Které svou krásou umí oslnit a zkrášlit den sobě i jiným lidem. Všimli jste si někdy, že krása otvírá nejen naše smysly, ale také srdce?

Bohužel, ale ještě stále máme potřebu nakrásně upravené, nalíčené a oděné ženy ukazovat prstem, hanit je a označovat za povrchní. Myslet si, že nejsou dost oduševnělé, protože pečovat a zdobit své ženské tělo je něco povrchního. Přitom povrchní je právě to posuzování, povyšování se a srovnávání.???

Zdá se, že pro mnohé ženy, ale i muže je krása stále velmi nebezpečná.??? Přitom právě ona ženská krása má ohromnou sílu –právě díky ní mnohdy muži bojovali, vznikají překrásná umělecká díla, začínají se války a prožívají se neskutečně slastné chvíle nebo se hluboce jitří naše smysly a tím otvírá citlivost našeho těla.

Celá příroda včetně nejrůznějších živočichů je překrásná, zářící a oslňuje nás svou pestrobarevností, dokonalostí a jedinečností. Krása je přirozenou součástí našeho světa. Přestaňme ji zahalovat do strachu, mýtů a povrchnosti.???

???Pamatuji ji si, jak jsem ve svých 14 letech obdivovala svou starší sestru, jak nosí červené nehty na rukou i nohou. Když jednou nebyla doma vzala jsem si její lak na nehty a nalakovala si nehty na rukou. Bylo to děsný, vůbec jsem se v tom necítila dobře a připadala si tak lacině. V zápětí jsem to odlakovala. Až po 2 roky později jsem do červeného laku přirozeně dorostla. Ted tuto barvu miluji a stala se součástí mého šatníků, barev šperků i laků na nehty. Dnes už vím, že to byla otázka sebedovolení si být vidět a zářit???

Osvoboďme tedy krásu od zbytečných mýtů, předsudků a strachů a dovolme si ji přijmout jako dar.