Cesta vědomého těhotenství

Uplynulo již osm měsíců od mého třetího porodu a v mém těle stále zní symfonie z tohoto extatického prožitku. Během velmi dobrodružných 11 let jsem na svět přivedla krásné tři dcery Janičku, Laurinku a Sofinku. Všechny tři dcery byly na svět přivedeny císařským řezem. Ten poslední byl ale zcela jiný. Ale o tom až později, neb nejdříve se s Vámi chci podělit o krásných a výjmečných devět měsíců, které tomu předcházely.

Na to, že pod svým srdcem nosím další dceru mě upozornila Laurinka jednoho dne, když jen tak v parku mezi řečí pohladila mé břicho a řekla “ mami máš v bříšku miminko a je to holčička “. Protože bezpochyby dětem a jejich intuici bezmezně důvěřuji šla jsem si koupit těhotenský test. Ano! Byla jsem těhotná. A tak započala třetí pro mě velmi významná cesta mateřstvím a nelehkou transformací. Toto těhotenství bylo již od začátku úplně jiné a tolik nové. Zhruba od prvního týdne kdy se Sofinka začala v mém těle vyvíjet jsem s ní vnitřně komunikovala. Sdíleli jsme si navzájem svoje pocity a možnosti, které jedna či druhá máme. Cítila jsem, jak nám oběma jde o to, abychom po celých devět měsíc měli možnost se pomalu poznávat a přesto každá ctít svůj prostor. Jelikož jsme od začátku s mužem věděli, že nebudu podstupovat žádná vyšetření, očkování ani zákroky bylo na mě celé těhotenství ze strany lékařů pohlíženo jako na matku co velmi riskuje. Ostatní komentáře a vzbuzování strachu ze strany lékařů nebudu raději zmiňovat. Díky intenzivnímu cítění se s miminkem jsem byla naprosto klidná, neb sama Sofinka mi po celou dobu sdělovala jak se cítí a co vlastně je pro ni dobré a co ne. Mnohdy když jsem se přece jen na chvíli nechala svou gynekoložkou vtáhnout do smrdutých strachů, Sofinka byla ta co mi dávala jasné signály, že je vše v pořádku a mým strachům vyvolaným ze strany lékařů nemám podléhat.

Celé těhotenství jsem byla velice pracovně aktivní. Vedla jsem ženy na ženských kruzích na vlastní cestu, účastnila jsem se několika seminářů, pořádala kurzy tarotu. Téměř každý den jsem své klienty vědomě vedla spojit se s vlastními zdroji energie, které jsou ukryté v našem těle. V klidu  a tichu jsem s nimi vstupovala do kontaktu s dechem a rytmem života při kraniosakrální terapii. Po večerech jsem pořádala konstelační večery. Všechno jsem si tak moc společně s miminkem v bříšku užívala. Sofinka mi už tenkrát velmi pomáhala. Při své terapeutické práci mě mnohdy vedla k větší citlivosti a jemnosti. Mnohdy se mi při terapiích před očima vykreslovaly příběhy klientů ve kterých byli poraněni. A já tak mohla být při své práci efektivnější.

I tohle mé pracovní “ nasazení “ vzbuzovalo v mnohých lidech nedůvěru ve mě a obavu o to malé stvoření, jenž žilo pod mým srdcem. Všichni mí blízcí mi nezapomínali neustále připomínat, jak bych měla odpočívat a já se přitom cítila tak báječně. Měla jsem spoustu energie, radosti, citu a vnímavosti. Každé ráno jsem se vědomě ladila při krátkých meditacích na své dítě a ptala se zda znovu můžeme společně projít pracovním dnem. První odpověď NE přišla od Sofinky 14 dnů před porodem. Cítila jsem jak mě začíná upozorňovat na příchod jejího velkého dne. Cítila jsem její obavu z toho zda příchod na svět zvládne a zda moje láskyplná náruč bude hřejivá a přítomná. Její potřeby začaly narůstat  a já s vděčností, že moje síla byla tak dlouho během těhotenství přítomná vše odložila.Zavřela za sebou dveře centra Skarabeus a začala se plně s láskou věnovat přípravám na příchod Sofinky. Poslední ženský kruh jsme společně s úžasnými ženami věnovaly  bezproblémovému a příjemnému porodu. Na papír jsme psali jako sudičky přání do života Sofinky a jako symbol hojnosti jsme ještě tomuto nenarozenému člověku pokládali na ženský oltář dary. Byla jsem ve svém srdci nesmírně dojatá a vděčná, že mě přípravou na porod takto ženy okolo mě provedly a podpořily.

Další krok ke kterému mě ještě nenarozená Sofinka vybízela bylo usmíření se s mojí matkou. Byla to pro mě velká výzva, která vyžadovala přijetí svých stínů a také té velké podobnosti  s ní, které jsem se přece chtěla tak moc vyhnout. Na symbolické rovině to pro mě byla smrt ega, které muselo zemřít, aby se mohlo narodit něco láskyplnějšího a nového. Cítila jsem hlubokou moudrost dítěte, které jsem nosila pod svým srdcem a tak jsem mu tenkrát důvěřovala a následovala, i když jsem se strachy třásla. Velkou podporou mi byl také můj milovaný muž, který o mě nepochyboval a s láskou dal prostor mým strachům a obavám.

Aby toho nebylo ale málo, ještě pár dnů před samotným porodem, který byl plánovaný císařským řezem mě Sofinka vystavila zkoušce zda jsem připravená být jí matkou či nevědomě spočívám v roli dítěte. Byla to těžká a bolestivá zkouška, ale jsem ráda, že jsem ji ani sebe nezklamala. Zbývalo posledních pár dnů před nastoupením do porodnice. Rozhodla jsem se, že  si je užiji naplno. Věděla jsem, že moje dítě už dokonale zná mou duši, ale toužila jsem pro něj být krásná duší i tělem. Těšila jsem se na náš první pohled do očí a tolik jsem se chtěla jako máma líbit. Věnovala jsem čas večerním koupelím, hýčkala své zaoblené tělo olejíčky z mirhy a dopřávala si jemné masáže.

Tři dny před plánovaným nástupem do porodnice jsem cítila velkou potřebu věnovat pozornost energii těla a jeho zdrojům. Dopřála jsem si ošetření Kraniosakrální terapií, což bylo v tento čas to nejmoudřejší co jsem mohla udělat. Sofinka se už nemohla dočkat příchodu do mé náruče, tak se rozhodla tento významný okamžik vzít do svých rukou a nečekat na plánované rozsvícení světel na operačním sále. Za toto opět její moudré rozhodnutí jsme dodnes s mužem velmi vděčni, neb svůj rytmus příchodu si tak určila sama.

Ráda bych tímto osobním sdílením podpořila všechny nastávající matky k tomu, že své těhotenství můžou vědomě prožívat, cítit se a řídit pouze svou intuicí. Projít v lásce svými stíny a přetvořit je v drahokamy.  Těhotenství je magický a zároveň požehnaný čas prožívat se podle svých potřeb.

Děkuji svému muži za jeho neskutečnou péči a lásku, kterou mě bezpřestání zahrnoval, svým dvěma dcerám za trpělivost a pomoc a svému tělu, že mi dovolilo vše tak intenzivně cítit a prožívat.