Když tělo důvěřuje tělu

Psal se rok 2008 a já v tu dobu vůbec netušila, co znamená cítit se v těle. Uvědomuji si, že své tělo jsem hýčkala a zdobila pouze na povrchu. Ale uvnitř jsem necítila téměř nic, mé zranění z dětství dokonale ukrylo hluboko do těla bolest i rozkoš. Nejvíce jsem to pociťovala, pravdivěji řečeno nepociťovala, na svém sexuálním životě. Milování s muži jsem měla ráda, ale necítila. Bylo pro mě bolestivé slýchat od svých kamarádek, jak si užívají své orgasmy, jak cítí vzrušení v těle a jak se společně s mužem oddávají sexuální rozkoši. A já nic! Mnohdy jsem byla zoufalá, tolik jsem toužila aspoň něco cítit. Častokrát jsem přemýšlela o tom jaké to je prožít s mužem orgasmus a nemuset ho předstírat, aby nepoznal, že nic vlastně ve svém těle necítím a já tak mohla dál vypadat jako úžasná milenka. Rozum obelžeme, neb ten necítí. Ale tělo je naše mapa prožitků a pocitů, to se ošálit nedá. Několik let jsem takhle nevědomě žila svou poraněnou sexualitu. Kromě toho, že jsem nic necítila a neprožívala orgasmus, to bylo vlastně “skvělé”. Muži po mě toužili, cítila jsem se atraktivní a sexy. Všechny “divadla”, co jsem pro ně na postelové scéně hrála, včetně tří orgasmů po sobě, které jsem na počkání nabízela jako filmová hvězda, mi věřili. Mělo to jen jeden dost podstatný háček, jejich tělo to mé vždy dokonale prokouklo a nevěřilo mi ani jedno, tolik let učené gesto. Dnes už vím proč. Já nevěřila svému tělu a mé tělo nedůvěřovalo jejich tělu. Vždyť přece tělo muže nám ženám už tolikrát tak moc ve své nezkrotné vášni ublížilo. A tak jsem hrála a oni mi opláceli stejně – svou vlastní hrou. Cítíte taky najednou ten propojený kruh? Kruh, který se v mém životě roztáčel, nikde neměl začátek ani konec. A já ten koloběh slepě následovala a tak první mou sexuální zkušeností se začalo roztáčet kolo lží, her a zranění. To vše díky mé nevědomosti a strachu. Muži po mě toužili, doslova mě uháněli, aby se se mnou mohli milovat. Nikdy jsem toho nezneužívala a v lásce, když už ne v těle, jsem se milovala jen s těmi, se kterými jsem byla v partnerském vztahu. I přes mou lásku k nim se však nekompromisně kolo “akce a následné reakce” točilo dál. Prožila jsem si, ze strany mužů, několik hodně bolestivých nevěr, ať už na fyzické či energetické úrovni. Dnes už vím, že to bylo krásné zrcadlení, které mi sám život posílal, právě proto, abych se mohla jako Šípková Růženka probudit ze svého spánku. Přijmout všechny stíny své ženské linie, dát jim své místo ve svém těle. Ošetřit své poranění z dětství v oblasti intimity a tak ze svého těla s láskou vynést na povrch nevědomé části, jež způsobovaly ten hluboký necit v těle.

V roce 2012 jsem se poprvé setkala s mužem, který mi řekl: “jsi krásná a přitažlivá i bez orgasmů. Líbíš se mi, i když jen ležíš nahá na posteli a jen jsi. Slyším tě, i když ze sebe nevydáš ani hlásek. Už nemusíš nic předstírat, miluji tvé tělo, miluji tvoje srdce a tvou hloubku duše.” Pamatuji si, jak mi tenkrát tekly slzy, které nešly zastavit. Moje tělo se uvolňovalo a já poprvé v životě cítila svůj vlastní dech, který vyživoval každou moji buňku v těle. Bylo to vše tak nové a tak osvobozující. Nezbylo mi, než ten večer s pokorou a důvěrou nahá pokleknout před zrcadlo a poděkovat hlasu své duše, který mě v tu chvíli zahrnoval vším, co moje tělo potřebovalo k tomu, aby se mohlo začít pomalu uzdravovat. Byl se mnou několik dnů i večerů. Tolik lásky, trpělivosti a pochopení. Nové dny začaly přinášet nové věci do mého života. Začala jsem se více vnímat, pozorovat své tělo a hlavně to, co se děje uvnitř něj. V kontaktu s lidmi v práci, na ulici, v obchodě i doma. Pozorovala jsem své tělo tak důkladně, že jsem měla pocit, že už nejsem sama, že ono je tu pořád se mnou. Komunikovala jsem s ním každou situaci, to jak se cítí a co potřebuje, nebo nepotřebuje. Tančili jsme spolu, milovali se spolu a prožívali se navzájem – já a moje tělo. Cítila jsem se jako květina co roste a voní. Muži ke mně začali přicházet, ale již v jiné energii. Netoužili jen po sexu, ale toužili po mém těle, po tlukotu mého srdce. Byli tak citliví, láskyplní a přesto přirozeně mužsky draví. Poprvé v životě jsem se doopravdy cítila a mohla si užívat vášeň v těle. Od té doby se snažím být vědomě a pravdivě pozorná a bdělá k signálům svého těla.

Dnes uplynulo pár roků od okamžiku, kdy jsem vědomě vystoupila z onoho kruhu zranění a lží a dala sbohem necitlivosti. A tak se dnes mohu se svým mužem svobodně procházet po mapě prožitků a pocitů svého těla. S důvěrou ho pustit do svého chrámu a milovat se s ním vědomě a pravdivě, v slzách, v radosti, ve strachu nebo s nespoutanou vášní. Důvěřuji mu, a tak společně plujeme v nekonečnosti lásky a vášně. Mohu si dovolit prožívat orgasmus nejen ve své pánvi, ale taky nechat tu explozivní sílu proniknout až k  šíji, svým dechem ji donést ke každé buňce svého těla. V tom okamžiku pociťuji, jak se rozplývají hranice času a prostoru, jsem jedno se svým mužem a my dva tvoříme jednotu s vesmírem. Orgasmus se stává spirituálním prožitkem. Čas vše proměňuje, a tak se stala bolest moudrostí a necitlivost novým vztahem. Již nehraji, ale žiji a nezapomínám na to, že rozum obelžeme, neb ten necítí. Ale tělo je naše mapa prožitků a pocitů, to se obelhat nedá. Díky této proměně z necitlivosti do citlivosti mohu své zkušenosti využívat ve své terapeutické praxi, kde se zaměřuji především na práci s tělem. Učím své klienty vracet se zpět do svého těla, vnímat ho a cítit a díky tomu se intenzivněji prožívat a být přítomný v celé té kráse mystéria života. Naše tělo je ten největší dar. A chceme-li tento dar získat musíme nechat svá “zmrzlá a ztuhlá” těla znovu zcitlivět a dát zelenou svým přirozeným instinktům a potřebám.

S láskou k moudrosti přírody, Jana.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.