Penis, jako duchovní nástroj.

Sedím u svého pc a stahuji si relaxační hudbu na dnešní večer. Požádala jsem své tři dcery o prostor v dnešním večeru, který chci věnovat sama sobě. Své relaxaci, rozjímání nad životem a čtení knížky. Jsem už celá natěšená. Můj muž už pátý den tráví svůj čas v lese s ostatními muži a udržuje oheň v táboře pro ty, kteří hledají svou vizi. Neskutečně mě tato představa ještě více zamilovává do mého muže. Cítím ve svém srdci velkou lásku a hluboký smysl našeho společného života a cesty, kterou ruku v ruce jdeme.
V tu samou chvíli se mi otevírá chat a píše mi pro mě neznámý, mnohým známý muž. Tak ledabyle mě zdraví do dnešního večera. Nemám moc chuť mu odepisovat, ale s myšlenkou že jen odpovím na pozdrav a budu se dál věnovat hudbě mi přichází fotka s jeho obnaženým, ztopořeným penisem.
A pod ní věta: “co na něj říkáš?” První myšlenka, která proletěla mou hlavou byla “další zraněný muž, který uvízl ve svém pubertálním období a nechce vyrůst. Další muž, kterému nebylo dopřáno dostatek lásky a pozornosti v dětství. A tak si pozornost vydobývá tímto způsobem. Další muž co nebyl veden k tomu, aby si vážil svého těla a tak ho tímto nedůstojným způsobem nabízí všem, aniž by si byl jistý zda o to někdo skutečně stojí. V tomto případě já. Další muž, který nebyl nejspíš v dětství podporován a povzbuzován k vlastní velikosti a jedinečnosti. A tak si musí tuto svou poraněnou část uvnitř sebe hladit tímto způsobem. Další muž co nepochopil, že sexualita je něco posvátného, že naše tělo je posvátný chrám a tak ho nabízí jako trhovec na Tureckém trhu, tak nedůstojnou formou, jakou je fotka při jeho masturbaci. Jsem z toho smutná, jsem smutná z toho, kolik věcí nevidí, které se mu právě teď dějí. Uvědomuji si kolik zranění v nás dlí a nutí nás mnohdy k těmto nedůstojným krokům.
Odpovídám tomuto muži, že mě jeho penis nijak nefascinuje ani nevzrušuje. Že na jeho penis koukám, jako bych se koukala na jeho ruku. Je to pro mě zcela nekontaktní, bezemoční a klidný pohled. Sděluji mu, že mám svého muže s krásným a úžasným penisem, kterého ctím a zbožňuji. A ať se tedy nezlobí, ale nemám zájem dále tuto bezduchou komunikaci rozvíjet. Muž ovšem svými otázkami naléhá dál. A žadoní aspoň ať napíšu svůj názor na jeho penis. Hlavou mi běží v čem se asi tento muž nyní zmítá, co ho pohlcuje? Chtíč? Ego? Vzrušení? Touha dokázat si, že mě sbalí? Nebo jen potřeba ocenit, vidět a pochválit? Opět cítím lítost. A ještě jednou důrazněji muži píšu, že se nehodlám věnovat této pro mě bezduché komunikaci. A svou sexuální energii chci věnovat pouze svému muži a ne ji pouštět ven z našeho vztahu směr k jinému muži. Nechci ani zintenzivnit zranění tohoto muže, tím, že budu na jeho penis jakkoliv reagovat způsobem, který on nejspíš očekává a pro který měl představu, že si ke mě přichází. Rozumím, že onen muž nejspíš ani právě netuší, kolik zranění v něm samotném se nyní hlásí o pozornost a lásku. Že je pro tuto chvíli otrokem své vlastní sexuality a vnitřní bolesti. Ani sama sobě nechci udělat to, že byť jen na chvíli budu vnímat muže-člověka jako pouze penis, jako nástroj k uspokojení. Je pravda, že tento muž si k tomu sám nadbýhá, ale snažím se dívat se na něj jako na člověka na bytost, která jen na chvíli pod roužkou chtíče opustila duchaplnou přítomnost života, vlastní hodnotu a úctu jak se vztahovat k ženě.
Všechno je marné a já si uvědomuji, jak silná sexualita umí být ať už ve své světlé či stinné stránce. Jak vypne v člověku všechny kontrolky a dokonce i srdce a zdravý rozum. A tak poslední energii, kterou chci do tohoto rozhovu investovat je informace o tom, že jsem šťatsná ve svém milostném a manželském vztahu a že tohle pro mě zcela zbytečné, chvilkové odvedení z mého vztahu je zcela marný pokus. Nebudu ani na okamžik v této energii nevěrná sobě, svému muži ani našemu vztahu. Žádám onoho muže, aby respektoval můj partnerský vztah, mého muže, mou rodinu a mě samotnou a nevkrádal se sobecky do našeho života tímto způsobem. Aby opustil své “zlodějské” schopnosti a přestal parazitovat na cizích energiích. Uvědomuji si, jak mnoho lidí nemá úctu a respekt k partnerským vztahům a i tímto způsobem mají potřebu vkrádat se a vykrádat lásku, důvěru, sexualitu a přítomnost druhých lidí. Muž tiše a bezeslov opouští naši konverzaci. Pevně věřím, že byť možná mým reakcím nerozuměl má klidná, vědomá energie ho možná poprvé v životě vyvedla z tohoto bludného, sexuálního kruhu ven. Že se možná poprvé ve své zmítající se nekultivované sexualitě nadechl a v jeho těle se uvolnilo zranění o kterém ani netuší. Budu si přát, aby tohle nepřímé, komunikační setkání se mnou uchopil, jako jednu z možností, jak prožívat naše partenrské vztahy a vidět v nich něco víc, než nejspíš doposud viděl. Že pokud se rozhodneme s člověkem ve vztahu skutečně být a žít vzájemné pouto mezi vnější osobností a vnitřním Bytím, pouto mezi duší a Duchem, pouto mezi srdcem a tělem, pouto mezi lidským a Božským může být opravdu silné a je třeba si ho s úctou vážit a opečovávat. Naše chování, reakce, energie i smýšlení jsou odrazem našeho skutečného vnímání našich vztahů. A my máme vždy navybranou, jak se v různých situacích zachováme. Buď se ztratíme v odrazech zcradla, nebo prohlédneme skrze něj a použijeme náš vztah, jako léčivý balzám nejen pro nás samotné, ale také pro lidi kolem nás.
Děkuji tomuto muži, že dnes vnesl do mého života tolik uvědomění. Jsem vděčná za tento prožitek, neboť mě upevnil v lásce ke svému muži a v prožívání naší vztahového sexuální energie. Dokážeme-li se držet svého srdce, své touhy po lásce, vášni a jednotě s partnerem, pak se náš vztah a nejen ten sexuální může stát hlubokým duchovním zážitkem.
Dopisuji poslední věty a ve dvěřích se objevuje můj milovaný muž s kyticí v ruce a zve mě k našemu posvátnému milování. Cítím vděčnost, štěstí a lásku. Tohle je to co mi dává smysl, to co chci žít a kudy chci kráčet.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.